OSLAVY A INÉ ŠOKOVINY

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (23 | 70%)

Hvězdy jsou příliš vysoko, sluneční paprsky neuchopitelné, modré z nebe okoukané, vítr rychlejší.

Nic z toho ti k tvému významnému dni nemohu donést a proto chci ti darem dát alespoň pár vřelých slov.
Drahá Wixie, otevřela jsi mi kouzelný svět plný fantazie a úžasných lidí.

Jsem ti za to neskutečně vděčná a dnes je řada na mě udělat ti trochu radost.

Proto ti přeji, aby se s každým rozbřeskem stávaly tvé tajné sny skutečností, aby noční můry zapomněly tvou adresu, aby si za jediný tvůj úsměv získala desítky jiných co duši pohladí, aby tvé oči znaly jen slzy radosti, aby si tvé zdraví nikdy nezabouchlo dvířka.

Prostě a jednoduše vše nejlepší k oslavě tvého narození.

    _____________________________________________




První i poslední?

 

Stál u okna a hleděl do tmy. Jediným společníkem mu byl zářící měsíc. Prohrábl si dlouhé černé vlasy a odhodil tak neposlušné pramínky z očí. S tichým povzdechem se opřel pravou rukou o rám okna. Zas jej pronásledovala.

Viděl to jako dnes.

Brumbál ho poslal do Londýna. Vždy pro něj pochůzky obstarával Hagrid, ale ten dnes nemohl a tak musel jít on. Ke sklonku dne se dostal až na nádraží.

A pak ji spatřil. Stála v hloučku dívek a něčemu se smála. Pohled na ni mu vyrazil dech. Stál bez hnutí a jen ji tiše pozoroval. Osaměla, přesto nenašel odvahu ji oslovit. Jen ji tiše sledoval.

Jakoby jej vycítila, stočila svůj pohled k němu. Jejich oči se našly a ona se na něj usmála.

Rád by ji to oplatil, ale tenhle úkon jeho obličej neznal. Hypnotizoval ji pohledem.

„Wixie, už musíme jít." Otočila se za hlasem.

Nechtěl ji nechat odejít.

Přes zástupy mudlů se prodral k místu, kde předtím stála, ale už tam nebyla.

Pravidelně se mu vkrádala do podvědomí. Musel na ni myslet, i když si to zakazoval. Nevěřil na lásku na první pohled, dokud ji neokusil.

clip_image002.jpg

Měsíc

 

Měsíc jemně svítí v dáli

On stojí tu a oči smutně pálí

Hledí ji do tváře, ač tu není

Ví že někde je jeho mlžná paní

 

Snům poddá svá víčka

Do noci když zapraská svíčka

Dech polechtá na skráni

Slovem tichého vyznání

 

Větru krutá hra

Zaseká se v srdci jak ledová kra

Oknem dovnitř tiše proudí

Lehký vánku sten

 

Měsíc jen ten tichý návštěvník

Smí shlédnout temná duše zákoutí

Do tmavého pokoje

Kam uzamkne srdce svoje

 

V záhybech svého pláště

Schová lásku i záště

Kamennou maskou zakryje

Pocity i naděje

 

Měsíc jemně svítí v dáli

On stojí tu a oči smutně pálí

Vypráví jí svá přání

Rty k němu sklání

 

Osamělá slza cestu si volí

Sevření osobnosti nepovolí

Palcem jí život zhatí

K svému já se tím vrátí








Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "8694"
Stránky patria skupine ELUNADWIX® - dávame ruky preč od vašej psychickej ujmy spôsobenej ich návštevou.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one